Klub kaktusářů Astrophytum Brno, z.s.

Období 30.let

---

V roce 1932, po zastavení vydávání Kaktusářského obzoru, se stal Kaktusář oficiálním organem Sdružení kaktusářů v Praze (druhá organizace, která se odštěpila z původního pražského spolku - pozn. autora) a v roce 1935 po zastavení Kaktusářských listů, též oficiálním časopisem Spolku pěstitelů kaktů v Praze. Tak došlo ke spolupráci všech českých kaktusářských spolků. Protože vydávání časopisu bylo spojeno se značnými finančními obětmi, muselo být v roce 1937 upuštěno od vydávání Kaktusářských listů v Brně a redakce přešla do Prahy.V roce 1936 odchází ze spolkového života B. Weingart, ke kaktusům se však opět vrací Ot. Sadovský. Spolkový život byl velmi rušný, byly pořádány tzv. burzy, výbor a redakční rada se scházely každý týden.Členské schůze byly tak navštěvovány,že spolková místnost v kavárně Praha nestačila a od roku 1933 se schůzovalo v sále důstojnických domů. V roce 1934 spolek přesídlil do restaurace u Polenků.

V roce 1935 náhle zemřel předseda Šobr a předsednictví se ujal ředitel Petr Krejčí, který byl předsedou až do roku 1948, tedy plných 13 let. Schůze byly v roce 1936 přeneseny do Akademické kavárny. V letech 1928 až 1938 nastal vrcholný rozmach kaktusářské záliby. Byly podniknuty četné cesty do nalezišť, byly objeveny stovky nových druhů kaktusů. Také u nás se řada firem profesionálně zabývala pěsto- váním kaktusů. Velice úspěšný byl pan Šuba z Týnečka u Olomouce, který zásobil trh levnými semenáči, takže většina firem přestala existovat. Na Moravě mimo něho zůstala jen firma Zdeňka Fleischera.Každý šel svou cestou, pan Fleischer pěstoval pravokořené rostliny, pan Šuba opět rouboval,ale oba se snažili vypěstovat krásné a dokonalé rostliny.

Nejvýznamnějším oborem spolkové činnosti se stala organizovaná specializace. Byly studovány ceníky, jednotlivým členům byly přidělovány druhy, které měli pěstovat ze semen a jedině tak bylo možné opatřit a mít v evidenci celé to množství novinek, kterými byl zaplavován trh. S pěstováním semenáčů ruku v ruce šlo prohlubování pěstitelské techniky, takže bylo možné s úspěchem pěstovat na vlastních kořenech i ty nejchoulostivější druhy. Význačnou sbírku kaktusů měl v té době především pan Papírník. Ta však v krátké době zanikla. Velkou sbírku měl arch. Eisler i malíř Jajó, zajímavá byla sbírka B. Weingarta. Největší sbírku v Brně měl Zd. Fleischer, na Moravě pak J. Šuba v Týnečku, pan Lang v Července a pan Podsedník v Třebíči. Těsně před válkou vznikla také jedinečná sbírka astrophyt Ot. Sadovského, zabírala 16 pařenišťˇ a v celku ji později získal Z. Fleischer. Rád bych se zde zmínil o dalším kaktusáři, který značně ovlivnil spolkový život, zvláště po roce 1930. V té době byl ve spolku již značný odklon od kupování importů, i když byly v té době podstatně levnější. Zdeněk Fleischer popisuje tuto dobu následovně (viz Kaktusářské listy č. 10,str. 75-76, 1949):

Výstava v roce 1930 (první spolková - pozn. autora) měla tehdy velký úspěch. Někteří, ač nečleni spolku, se chtěli pochlubit svými výpěstky. A tak jeden starý pán dovezl celou řadu rostlin,byly to druhy nejobyčejnější (Echinopsis eyriessi,Phylocactus ackermannii, Cereus flagelliformis, Aloe variegata,nějaké opuncie a několik koupených semenáčů), celkem asi dvanáct druhů,ale ve více exemplářích. Tedy nic zvláštního a přece - expozice měla úspěch. Rostliny byly tak krásné, že všechny přebytečné rostliny starý pán rozprodal.

p. Podsedník

Ke strženému obnosu něco přidal a koupil za něj - importy! A tak se spolkové scéně objevil starý pan Papírník. Z počátku byla nedůvěra v jeho úspěch s importy. Pan Papírník však začal pilně navštěvovat schůze a kupoval další a další importy. Každý očekával, že toho brzy nechá, prokleje náš spolek a vrátí se zpět ke svým echinopsisům. Ale jednoho dne, asi tak za rok od výstavy přijde pan Weingart se zprávou, co že to ten Papírník udělal z těch uschlých importů. A tak následovala exkurze spolku k panu Papírníkovi. Připomínám, že jsme byli ke zprávě p. Weingarta dosti nedůvěřiví, ale co jsme tenkrát uviděli, nás prostě ohromilo. Místo zešedlých trnů na živořících importech jsme viděli rostliny v bujné vegetaci, s násadou poupat, zkrátka něco krásného a v té době nevídaného. A ten originální způsob pěstění!

p. Malíř B.Jajó

Ve velkých hrncích s výživnou půdou byly zasázeny importy. Květináče byly postaveny na deskách asi 50 cm od země, a to pod širým nebem.Za slunných dnů pan Papírník několikrát denně kaktusy rosil a poléval prostor mezi hrnci, jakož i širší okolí dřevěného parapetu. Tedy žádné skleníčky s umělým teplem nebo pařeniště napěchované hnojem, jak se tenkrát ještě z prvních dob doporučovalo. Žádné malé hrníčky, nýbrž květináče dostatečně veliké, naplněné živnou půdou a nikoliv drceným mramorem a jehličím. To byl tehdy ve způsobu pěstování importů skok tak překvapující, že to znamenalo převrat v pěstění nejen importů, ale i ostatních kaktusů. Tímto způsobem pěstoval pan Papírník po léta své rostliny a šel od úspěchu k úspěchu. Od pana Papírníka jsme se naučili mnoho a na zdravém jádře brněnského pěstění má on lví podíl. Ačkoliv jeho zkušenosti ovlivnily pronikavě pěstitelské metody brněnských kaktusářů, přece umění pana Papírníka zůstává nedostižné a nenapodobitelné. Jako se někdo narodí virtuózem nebo básníkem, tak pan Papírník se narodil pěstitelem. Jen škoda, že talent se uplatnil tak pozdě. Tento starý pán začal kaktusařit, když mu bylo již značně přes šedesát.

---

Období druhé světové války

---

Třetí údobí spolku je doba těsně před druhou světovou válkou a doba světové války. Přestal mohutný příliv importů i semen, specializace pozbyla svůj význam a začíná se více dbát na estetické stránky, s čímž souběžně jde snaha uchovat co nejvíce rostlin ve sbírkách. Počet členů spolku značně klesl, zato však stoupá úroveň, takže co do kvality rostlin i pěstitelů, převyšuje doba válečná předchozí údobí. Tato doba přinesla řadu negativních zásahů do spolkové činnosti. V roce 1940 bylo zastaveno vydávání Kaktusářských listů a přistoupilo se k rozesílání cyklostylovaných oběžníků. Velkou zásluhu o jejich vydávání měl pan Šimek, který vedl jejich redakci. Abychom dobře pochopili tehdejší dobu, je nutné se zmínit i o některých kaktusářských sbírkách a o jejich osudech těsně před, během a po válce. Kaktusářství tak, jak tomu rozumíme z dnešního hlediska se začalo prakticky rozvíjet až po roce 1924, kdy byla založena samostatná kaktusářská organizace. Na celé Moravě byla jediná velkorysá sbírka kaktusů, nebyla ovšem v Brně, ale v Lednici. Vznikla někdy počátkem století, kdy ve slavném zámeckém parku byly postaveny rozsáhlé skleníky, z nichž jeden byl vyhrazen kaktusům. Sbírka se stala po roce 1918 přístupnou veřejnosti a měla pro propagaci kaktusářství velký význam.

Kaktusy zde byly pomalu větší atrakcí než vlastní lednický zámek. Po první světové válce byla v Brně založena univerzita. Při přírodovědné fakultě se zde pěstovaly i kaktusy, mimo toho zde byla i městská botanická zahrada. Obě botanické zahrady vykonaly mnoho pro propagaci sukulentních rostlin. Zvláště v univerzitní zahradě vyrostla během let postupně poměrně pěkná sbírka kaktusů. Kaktusy tu dorůstaly velkých rozměrů, hojně kvetly a vzbuzovaly u návštěvníků velkou pozornost.

Sbírka měla ovšem léta dobrá i méně dobrá, jak tomu u veřejných sbírek často bývá. Městská botanická zahrada byla po několika letech zrušena a tak zanikla i početná sbírka kaktusů. Skutečné sbírky kaktusů počaly vznikat teprve kolem roku 1925.Dříve to nebylo možné, protože v Brně nebyl v tehdejší době žádný specializovaný podnik, který by se zabýval pěstováním nebo prodejem kaktusů.Kaktusáři byli proto odkázáni na Prahu. Pak ovšem byl založen kaktusářský spolek, byly navázány čilé obchodní styky s cizinou a začaly se zákonitě objevovat i první sbírky kaktusů. Jedním z nejagilnějších členů nově vzniklého spolku byl Bedřich Weingart. Stal se kaktusářem počátkem roku 1928, záhy se však dostal mezi přední teoretiky i praktiky. Na terase rodinného domku v Černých Polích pěstoval obsáhlou sbírku ve speciálních skříních, starých akváriích i mimo ně.Měl větší sbírku oreocereusů, čilských rostlin, ale s úspěchem pěstoval i nejrůznější jiné druhy, od astrophyt až po pseudolobivie. Osvojil si dokonale techniku roubování semenáčků a dosti rychle vypěstoval i větší rostliny. Mnohé z nich jsou zvěčněny na vyobrazeních v různých ročnících časopisu Kaktusář. Byl totiž i velmi dobrým fotografem.

Další postavou brněnského kaktusářství byl František Tišer. Nikdy nekupoval drahé importy a sběratelsky se začal uplatňovat teprve až po roce 1928. Bydlel v Židenicích, kde v zahradě měl skleník z pařeništních oken a v něm umístěnu svoji sbírku. Jeho zvláštností bylo, že měl rád pouze malé kaktusy. Když některý příliš narostl, prostě ho vyřadil. Přitom kaktusy uměl velmi dobře pěstovat, sbírka měla pěkný vzhled.

Na zimu stěhoval kaktusy do bytu, kde je přezimoval v předsíni, v pokoji, v kuchyni umístěné na poličkách, ve spižírně i na skříních v ložnici. Před válkou se odstěhoval do Prahy a i zde zůstal věrný své zálibě v malých rostlinách. V třicátých letech si postavil v Černých Polích skleník Bedřich Jajó. Skleník byl asi 10 m dlouhý a ihned byl zaplněn rostlinami. Jajó totiž koupil obsáhlý kaktusový materiál od M. Jedličkové, která likvidovala. Navázal spojení s A.V. Fričem a později i s C. Backebergem, od kterých získal zajímavé importy. Byl také celé čtyři měsíce na návštěvě u Backeberga ve Volksdorfu a přivezl si mimo cenné zkušenosti i dosti rostlin. Po několika letech však byla sbírka zrušena, neboť majitel se přestěhoval a měl potom pouze menší sbírku před oknem.

Velmi pěkná byla sbírka gymnokalycií ing. Bohumila Ryšánka. Byl šéfem transformační stanice v Brně-Černovicích. Tam měl rostliny umístěny v několika pařeništích. Jeho zásluhou byly vypěstovány semenáčky G. mihanovichii var. fridrichii z importních semen od Harry Blossfelda. Ing. Ryšánek utrpěl asi v roce 1937 velmi vážné poranění při expozi v transformovně a musel se dalšího pěstování kaktusů vzdát. Celá sbírka přešla do rukou Zdeňka Fleischera.

Speciální sbírku gymnocalycií měl také Antonín Hlinecký, který měl v Medlánkách skleník i pařeniště. Sbírka kde bylo mnoho velmi cenných rostlin byla v pozdější době zničena mrazem. Také arch. Otta Eisler se specializoval, a to na cereusy. Vznikla hodnotná sbírka mohutných rostlin. Z větší části zanikla při náletech na Brno. Na echinofossulocactusy se specializoval Petr Krejčí. Měl jedinečné importy, dovezené přímo od Ferdinanda Schmolla z Cadereyry. I tato sbírka bohužel zanikla za okupace. Echinocereusy pěstoval i A. V. Šimek. Měl pařeniště u své chaty v Lelekovicích u Brna, přímo pod Babím lomem. Měl neobyčejně šťastnou ruku, echinocereusy a také jiné kaktusy (výhradně mexikáni) rostly rychle a přitom výborně vytrňovaly. Na zimu převážel Šimek sbírku do svého bytu na Bratislavské ulici. Tam byla také zničena při bombardování v roce 1944.

Zvláštní kapitolu je nutno věnovat sbírkám Otakara Sadovského. Importy, které pěstoval v letech 1925 - 1927 přešly do jiných sbírek. Teprve asi roce 1936 se O. Sadovský vrátil ke kaktusům, když přesídlil do rodinného domku v Žabovřeskách, kde měl k dispozici zahradu. Postavil skleník, dvě řady pařenišť a vytvořil v krátké době speciální sbírku astrophyt, která byla naprosto bez konkurence. Dělal pokusy (úspěšné) s křížením astrophyt a zkušenosti, které získal, jsou publikovány v knize Kakteen-Sterne, kterou vydal společně s Waltherem Haagem. Za války se celá sbírka přestěhovala do skleníků Zdeňka Fleischera. Po krátké době začal O. Sadovský zakládat sbírku novou a netrvalo dlouho a vznikla opět překrásná sbírka, tentokrát zaměřená na Mexiko. Také tato sbírka ke konci války následovala astrophyta ke Zdeňkovi Fleischerovi. Nadprůměrných výsledků dosahoval také Jan Kolář, který se tak stal nesporně nejúspěšnějším "okýnkářem" v Brně. Bydlel na Botanické ulici a všechna okna, která byla obrácena k jihu, ozdobil vkusnými předokenními skleníčky. Specializoval se převážně na mexické miniatury. Byl také specialistou na druhy s obzvláště jemnými semeny. Za války se přestěhoval do Pellicovy ulice na jižní úbočí Špilberku. Zde měl k dispozici terasu, takže mohl sbírku podstatně rozšířit. Neměli bychom zapomenout také na dva nadšené kaktusáře, kteří předčasně zemřeli. Jedním z nich byl Josef Pujman. Měl pěkný skleník s několika pařeništi ve své zahradě v rodinném domku v Obřanech. Jeho velké rostliny, většinou jihoamerické druhy, se rozešly po jeho smrti do jiných brněnských sbírek. Stejný osud měly kaktusy od dalšího brněnského pěstitele Josefa Hoška. Ten měl rovněž skleník a pařeniště v Řečkovicích. V jeho sbírce byly četné mexické rostliny, zvláště za pozornost stály rozměrná astrophyty, statné ferokaktusy, E. grusonii atd.Po léta - až do svého odchodu do Prahy - patřil mezi přední brněnské kaktusáře i Dr. Jan Valníček. Bydlel v Černých Polích. Sbírku měl umístěnu na nejslunnějším místě v zahradě. Dr. Valníček měl kompletní sbírku koryfant. I tato sbírka později přešla k Zdeňkovi Fleischerovi.V Brně žil jeden z nejoddanějších přátel A.V.Friče, senátní prezident Čabrada.

Na úpatí Kraví hory měl skleník a v něm pěstoval téměř výhradně kaktusy, jež si osobně přivezl od Friče. Byly tam četné importy a měl mnoho Fričových famatimensisek. Pěstoval také botanické druhy phyllokaktusů.

Na tomto místě se musím zmínit také o sbírce tehdy začínajícího kaktusáře Dr. Bohumila Schütze, který významnou měrou proslavil brněnské kaktusářství i za hranicemi Československa.

Kaktusy začal sbírat asi okolo roku 1922. Původně měl předokenní skleníčky ve třetím patře činžáku v dřívější Pražské nyní Lidické ulici. V roce 1934 se přestěhoval do Žabovřesk, kde si postavil skleník. Původně byl 4 m dlouhý a brzy byl zaplněn kaktusy, takže nezbylo nic jiného, než zřídit další pařeniště.Než si postavil skleník, měl docela slušnou sbírku gymnokalycií. Ve skleníku sbírku rozšířil i na jiné rody, avšak gymnokalycia byla vždy v popředí jeho zájmu. Sbírka gymnokalycií byla před jeho smrtí prodána do tehdejší "Technické a zahradní služby města Brna", v současné době přešla do majetku dcery Zdeňka Fleischera, její další osud je však asi velmi problematický.

---

Poválečná léta

---

Po válce nastalo nové období, počal se vydávat časopis, byly navázány styky s cizinou a hlavní snaha byla věnována tomu, aby sbírky kaktusů byly doplněny rostlinami, které byly popsány během druhé světové války. Zdárně se rozvíjející styky s cizinou a snaha řady nadšených kaktusářů, kterým se podařilo zachránit to, co nezničila válečná vřava, byly násilně přetrhány komunistickým pučem v roce 1948. Bylo to období likvidace tehdejších spolků, o vytvoření celostátní kaktusářské organizace nebyla ani řeč. Na doporučení tehdejšího Národního výboru se brněnský spolek kaktusářů musel začlenit jako zájmový kroužek do Zoologické zahrady v Brně.Ještě předtím, v roce 1951 došlo také k zastavení vydávání Kaktusářských listů, údajně z důvodu úsporných opatření v hospodaření papírem. Dnes - s odstupem času je jasné, že to byl pokus tehdy se k moci deroucí "nové" elity národa, potlačit svobodu a práva určité skupiny lidí, jejichž zájmy a styky s cizinou se jaksi nehodily do krámu. Místo Kaktusářských listů měla zaujmout Živa, kde měly být v každém čísle vyhrazeny čtyři strany textu kaktusům, to však nebylo dodrženo.

Vedení ZOO skutečně vycházelo Astrophytu vstříc. Projektantem v ZOO byl člen spolku arch. O. Eisler, který plánoval v té době zřízení botanické zahrady na Mniší hoře. Byly vypracovány dokonce plány na výstavbu dvou velkých skleníků a velkého alpínia. Všechny tyto velkolepé a krásné plány však zůstaly pouze na papíře,údajně opět z důvodů nutnosti úspor.Vedení brněnské Zoologické zahrady umožnilo i publikační činnost. Musíme se zde zmínit o sešitech, které Zoo vydávala pro svoje zájmové kroužky. V letech 1961-1963 vyšlo celkem jedenáct sešitů a každý obsahoval literární příspěvek některého z členů tehdejšího Astrophyta. Je zajímavé přečíst si některé příspěvky, zajímavá jsou i jména pisatelů článků. Vedle Dr. Schütze se tu objevují jména Pohanka (jednatel), Pohanková, Pechánek, Josef Kučera (jednatel 1962-3), Josef Moučka (jednatel 1963). Zajímavé je, že tu publikoval i Ot. Sadovský, ovšem v docela jiném oboru, neboť v té době se zabýval orchidejemi. Tyto tisky byly podnětem pro zesnulého prof. Křupku (a vzorem) k založení edice Fričiana v Olomouci.

Jak již bylo uvedeno, časopis "Kaktusářské listy" vycházel v Brně až do roku 1951. Byl společným orgánem obou tehdy existujících kaktusářských spolků v Praze a Brně. Od roku 1953 byl informačním orgánem Astrophyta "Oběžník", který vycházel v Praze. Počínaje rokem 1956 byl přejmenován na "Věstník všech kaktusářských spolků v ČSR". Když v roce 1965 umožnila Botanická zahrada v Liberci vydávání skutečného odborného kaktusářského časopisu "Kaktusy", uvítalo to brněnské Astrophytum jako velkou vymoženost a poskytlo mu plnou podporu. Vraťme se však ještě o několik let zpět.

Zoologická zahrada nebyla posledním patronem Astrophyta. V důsledku určitých reorganizačních změn v ZOO musel v Brně brněnský spolek hledat jinou organizaci. Tou se stal ZK ROH Státních orgánů v Brně na Dvořákově ulici. Spolupráce to byla opět dobrá. Období organizačních změn skončilo v roce 1969, kdy se Astrophytum stalo jednou ze základních (a zakládajících) organizací nově ustanoveného Svazu českých kaktusářů. Se vzrůstající oblibou kaktusářství a s tím spojeným růstem členské základny Astrophyta, se projevila potřeba vlastního občasníku, kde by výbor spolku mohl informovat své členy o všem důležitém, co se uskutečnilo a s připravovaným programem další činnosti.

Tak vznikl nápad vydávat AZ - Astrophytum zpravodaj (později přejmenovaný na AZET zpravodaj). První číslo vyšlo v listopadu 1970. Jako organizační pojítko i pohotový informátor si AZ získal u členů značnou oblibu a popularitu. Toto vše jsou důležité momenty v životě spolku i kaktusářů ve spolku organizovaných (nutno podotknout, že dobrovolně, bez v té době hojně využívaných "musů"). Další významnou událostí byl první sjezd československých kaktusářů, který se uskutečnil 11. a 12. září 1954 v Brně. Bylo to poprvé v dějinách čs. kaktusářství, že se sjeli kaktusáři z Prahy, Ostravy, Kolína,Pardubic, Olomouce, Brna i ze Slovenska, aby pobesedovali nad rostlinami a sešli se na společnou schůzi. Zde vyslechli účastníci přednášky, následovala přátelská beseda, nechyběla ani návštěva známé sbírky př. Fleischera v Brněnských Ivanovicích. Na setkání nechyběly takové kapacity jako R. Šubík, ing. Pažout (Praha), J. Vojta (Pardubice), E. Zavadil (Ostrava), L. Kozelský (Kolín) a řada dalších. Celý podnik se tak zalíbil, že bylo usneseno pořádat takové sjezdy každoročně. Tehdy bylo Astrophytu Brno třicet let.

Čtyřicetileté výročí založení Astrophyta bylo oslaveno celostátním sjezdem kaktusářů v roce 1964. Byl to první "velký" sjezd. Sjelo se přes 400 kaktusářů, aby vyslechli přednášku cestovatele W. Rausche, který se nedlouho předtím vrátil z cest po Argentině. Tak byla založena tradice mohutných sjezdů s velice hodnotnou odbornou náplní.Pro Astrophytum měla neobyčejný význam výstava, uspořádaná v Domě pionýrů v Lužánkách v listopadu 1955. Pořadatelem byla sice Technická a zahradní správa města Brna, ale Astrophytum zde mělo svoji expozici. Tehdy se přihlásilo hodně zájemců a mnozí se skutečně stali členy spolku.

Byl to kvalitní nábor, protože z těchto členů se v krátké době někteří projevili jako výborní funkcionáři. Členská základna Astrophyta se nepřetržitě rozrůstala i vzdor tomu, že desítky členů byly uvolňovány pro nově vznikající organizace v Ostravě, Olomouci, Zlíně, Kroměříži, Vyškově, Znojmě, Uherském Hradišti, Jihlavě atd. V tomto jubilejním roce zaznamenal spolek skutečně Skleník Technické a zahradní služby m. Brna rekordní počet členů, totiž přes v 450. Schůzky se konaly napřed v restauraci na Minské ulici.Separovaná místnost byla vždy přeplněna. Výbor uvažoval o jiné možnosti, ale z jakési setrvačnosti se řešení odkládalo až do doby, kdy restaurace byla uzavřena a přeměněna na bufet. Po pokusech získat jinou vhodnou místnost se podařilo najít pochopení u děkanátu přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (nyní Masarykova univerzita). V jejích posluchárnách se brněnští kaktusáři scházeli každý měsíc od května 1962. Nejdříve stačila menší posluchárna, avšak již během krátké doby bylo nutno provést záměnu za posluchárnu větší, neboť návštěvníků schůzí neustále přibývalo. Program schůzí byl vždy pečlivě připravován výborem. Ustálil se nakonec na určitém postupu, kdy po zprávách z činnosti spolku byly promítány barevné diapozitivy. Za 12 let přednášek na fakultě jich bylo promítnuto hodně přes 20 tisíc. S postupem času a s vývojem barevných materiálů (inverzních) a také s možností tyto materiály dostupně koupit, se úroveň přednášek neustále zlepšovala. Jako přednášející se na schůzích vystřídali význační českoslovenští odborníci a přátelé ze zahraničí.

Do Brna jezdili významní zahraniční cestovatelé, kteří se zde rádi podělili o své zkušenosti se sběrem kaktusů v nalezištích. Poměrně málo bylo výstav. Po výstavě v roce 1955 se Astrophytum podílelo na výstavě, pořádané Vysokou školou zemědělskou a Moravským muzeem roku 1971 a roku 1973 uspořádalo společně s Botanickou zahradou UJEP zdařilou výstavu v palmovém skleníku botanické zahrady. Menší výstavní činnost souvisela s náklady na konání výstavy, které byly v Brně daleko vyšší, než v menších městech. Pro obyvatele Brna nebyly v té době kaktusy v té době kaktusy takovou nezvyklou atrakcí, propagační význam nebyl tedy takový, aby vyvážil riziko a vynaložené úsilí obětavých členů. Vždyť tradice spolkových výstav se teprve vytvářela.

---

Období 60.let

---

Co z Brna v té době dělalo kaktusářsky zajímavé město pro naše i zahraniční kaktusáře, to bylo množství sbírek, většinou specializovaných na některé rody kaktusů. Návštěva význačnějších sbírek v Brně a okolí se nedala uskutečnit za jeden nebo dva dny. V tomto ohledu dosáhlo Astrophytum v době po druhé světové válce a především pak okolo roku 1970 opravdového vrcholu. Tato úspěšná bilance, kde převažovala aktiva úspěchů, byla výsledkem dlouholeté, soustavné práce, založené na péči o teoretický i praktický rozvoj znalostí v pěstování kaktusů. Pozornost byla také věnována tomu, aby mezi kaktusáři byly udržovány a prohlubovány dobré a přátelské vztahy.

Z veřejných sbírek je nutno jmenovat sbírku Zahradnictví města Brna. Vznikla v roce 1950, kdy začleněním do komunálního podniku přešla do vlastnictví města velká sbírka Zdeňka Fleischera. Zahradnictví města Brna správně pochopilo neobyčejnou kulturní hodnotu této sbírky. Byly vytvořeny vhodné podmínky pro její další rozvoj. V roce 1960 byl postaven 30 m dlouhý skleník, ve kterém byla instalována převážná část rostlin.

V té době to byl největší kaktusový skleník v republice a také ostatní plocha věnovaná pěstování kaktusů pro trh byla značná. Sbírka měla již prakticky čtyřicetiletou tradici a byly zde uloženy četné autentické rostliny, které mimo hranice naší republiky byly dávno vyhynulé (nutno brát v úvahu to, že dosud nevypukla horečka návštěvy nalezišť a s tím spojené nálezy nových kaktusů – pozn. autora). Téměř každý specialista ve sbírce nalezl obsáhlý studijní materiál, poněvadž všechny sběratelsky zajímavé rody tu byly zastoupeny v početných sortimentech. Všechny rostliny byly ve výborném stavu, díky dokonalé kultuře a obětavé péči, kterou jim věnoval Zdeněk Fleischer. Rostliny byly často vystavovány a byly reprezentativním výstavním materiálem města Brna na celostátní zahradnické výstavě v Praze a v roce 1961 dokonce na mezinárodní výstavě v Erfurtu (tehdejší NDR – pozn. autora). Expozice byla vyznamenána zlatou medailí, což byl v těžké konkurenci nesporný úspěch. Je nutné si uvědomit , že Erfurtské kaktusářské podniky měly po více jak sto let vedoucí postavení v celém světě. A také firma Haude jun. vynaložila velké úsilí na to, aby ve svém městě získala nejvyšší uznání pro sebe. Sbírka Zdeňka Fleischera (v té době již sbírka Zahradnictví města Brna – pozn. autora) měla pro rozvoj kaktusářství velký význam. Poptávka po kaktusech a dobrém pěstitelském materiálu neustále stoupala a tak např. v Brně samém byla zřízena specielní prodejna kaktusů na tř. Vítězství nyní Masarykově třídě.

V padesátých létech byly v Brně celkem čtyři amatérské skleníky a pátý se stavěl. Ostatní členové kroužku pěstovali kaktusy v pařeništích nebo v předokenních sklenících. Těch bylo samozřejmě nejvíce. Mezi členy Astrophyta se začala rozvíjet specializace na určité rody kaktusů. Omlouvám se předem, že zde mohu na některé sbírky zapomenout a neuvést je, ačkoliv by si tuto pozornost jistě zasluhovaly. Uvádím pouze ty ,o kterých jsem se dověděl z dostupné (pro mne ) literatury.

V Medlánkách měl na tu dobu velmi početnou sbírku rebutií Antonín Hlinecký, architekt Otta Eisler se věnoval pěstování cereusů, Zdeněk Andrejs se zaměřil na gymnocalycia, Heda Pohanková měla sbírku echinocereusů. Jednatel spolku Jaroslav Pohanka se specializoval na mammillarie, Josef Moučka dokonce pouze na háčkovité mammillárie, Jan Pechánek pěstoval speciálně echinofossulocactusy a thelocactusy.

Jan Bouška se specializoval na rod notocactus a Jan Kolář hlavně na rod Toumeya a jiné mexické miniatury. Nelze opomenout i sbírku Bohumila Schütze, která pozůstávala z vybraných rostlin nejrozmanitějších rodů, přičemž její jádro tvořila speciální sbírka gymnocalicií. Zajímavé je čtení již zmiňovaných Věstníků, zvláště část o činnosti jednotlivých kaktusářských spolků a tedy i Astrophyta Brno. Dovídáme se zde, že na výroční schůzi v roce 1963 byl schválen nový výbor ve složení: předseda-Dr. Schütz, místopředseda - pplk. Pechánek, jednatel Moučka, pokladník - Ing. Neumann, knihovník - Dr. Hrabě, zapisovatel - Dr. Vališ, referent pro styk s Bot. zahradou - St. Husák , revizoři účtů - Hlinecký a Raus. Zároveň byly ustaveny sjezdové komise s předsedy: organizační - ppl. Andrejs, propagační - insp. Konvička, výstavní- Fleischer, hospodářská - Ing. Neumann, péče o zahraniční hosty - řed. Kolář, kulturní - Bouška, tisková - manželé Pohankovi.

Ve dnech 7. a 8. září 1963 se v Brně konala I. Odborná konference specialistů pro rod Gymnocalycium za přítomnosti cca 130 účastníků, byli přítomni i zahraniční účastníci. Ze známých jmen je nutno jmenovat G. Franka, Ing. Otta, p. Bozsinga s chotí, G. Mosera. Na konferenci bylo předneseno několik pozoruhodných přednášek , neděle byla věnována prohlídce brněnských sbírek. Zatím co výroční schůze v roce 1964 opět potvrdila ve funkcích stejná jména kaktusářů jako v roce 1963, bylo konstatováno, že se členská základna přehoupla přes číslo 200 a že pravidelných schůzí se účastní okolo 100 členů.

Ve dnech 25. a 26. července se v Brně uskutečnil celostátní sjezd kaktusářů . Pro brněnské Astrophytum to byla velmi významná událost, neboť sjezd se konal při příležitosti tří výročí.

Uplynulo 10 let od I. celostátního sjezdu, který se konal rovněž v Brně, 20 let od smrti A..V . Friče a 40 let od založení brněnského Astrophyta. Uskutečnila se řada zajímavých přednášek, z nich nejdůležitější byla z cest W . Rausche po Argentině a Bolívii, doplňujícím bodem programu byla návštěva osmi největších brněnských sbírek. Vzhledem k vysoké návštěvnosti členských schůzí byla zvolena velká chemická posluchárna UJEP. Nejčastější přednášející: Dr. Schütz , Sadovský, Fleischer, Pechánek, Dr. Hrabě, Ing. Neumann. Nejstarší člen Astrophyta Jan Kolář se dožil ve zdraví sedmdesátky . Za odcestovavšího př. Moučku byl zvolen v říjnu novým jednatelem Luděk Nechvátal. Koncem roku bylo prostřednictvím Věstníku oznámeno, že Koordinačnímu výboru ( pracovalo v něm i několik brněnských kaktusářů v čele s Dr. Schützem ) se podařilo společně s Botanickou zahradou v Liberci zajistit vydávání neperiodického časopisu „ Kaktusy 1965 „ , který nahradí dosud vydávaný pražský Věstník. Tím se začala psát nová etapa československého kaktusářství.

---

Období 80.let

---

Dne 8. února 1969 byl v Brně uspořádán první celostátní sjezd delegátů Svazu českých kaktusářů. Přítomno bylo přes sto delegátů ze 45 základních organizací. Byly zde projednány všechny důležité otázky, týkající se činnosti Svazu a také byl zvolen nový výbor. Z brněnských delegátů byli ve výboru zastoupeni: Dr. Schütz (předseda), Dr. Nechvátal ( jednatel) a Ing. Hovorka (hospodář). Současně bylo Brno zvoleno za sídlo Svazu českých kaktusářů. Vznik Svazu českých kaktusářů byl důležitým mezníkem nejen pro československé kaktusářství, ale určitě i pro brněnský spolek.

Do celostátního výboru byla delegována řada význačných brněnských kaktusářů , která byla doplněna př. Macháčkem, který se v dalších volbách stal jednatelem Svazu. Centrálním časopisem Svazu se staly Kaktusy – časopis vydávaný 6x ročně, na kterém mělo Astrophytum velký podíl. V redakční radě byli zástupci Brna-př. Dr. Schütz, Pechánek, Moučka, Ing. Stuchlík a další, rovněž řada autorů pocházela z našeho klubu (Dědeček, Ing. Hložek, Dr. Gloser, Hladký, Kundelius, Macháček, Moučka, Ing. Odehnal, Pechánek, Ing. Stuchlík, Sadovský, Ing. Švec a řada dalších (omlouvám se těm na které jsem zapomněl), kteří svými odbornými články popularizovali KK Astrophytum. Pokud jde o publikační činnost, jsou někteří autoři z Brna známí i v zahraničí. V Německu byla vydána monografie o Astrophytech ( Sadovský- Schütz ) a české Pěstování kaktusů.

( Fleischer- Schütz ) vyšlo v několika cizích jazycích. Astrophytum vydalo v roce 1984 monografii Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus, v roce 1986 monografii Dr. Schütze Rod Gymnocalycium vč. dodatku , v roce 1989 Vzpomínky starého kaktusáře z pera nestora brněnského kaktusářství Otakara Sadovského a později následovala útlá knížka Můj život s kaktusy (vzpomínky). V zahraničních časopisech publikovali př. Moučka, Pechánek, Sadovský, Dr. Schütz, Ing. Stuchlík a další. Pro vnitřní potřebu členů je určen zpravodaj AZET, který se zabývá výhradně klubovními záležitostmi a přispívá k všeobecné informovanosti členů KK Astrophytum. Z původně cyklostylovaných listů se propracoval až k současné podobě, kde jsou navíc uveřejňovány drobné příspěvky odborného rázu. Zpravodaj je členům distribuován zdarma.

Náš klub se může pochlubit velmi bohatou knihovnou. Ta vznikla původně z různých darů jednotlivých knih, později nákupem nových knih i časopisů – mnohdy za značných finančních nákladů- takže lze říci, že tato knihovna v současné době zahrnuje řadu unikátních a vzácných knih a časopisů. Přispívá k odbornému růstu členů a její instalace v prostorách knihovny , jakož i pravidelná doba výpůjček znamená kvalitativní krok do předu. Ale to jsme předběhli poněkud sled událostí, vraťme se zase do sedmdesátých let. Jak už to v životě chodí, přichází po létech hojných doba let horších. Situace ,vzniklá obsazením Československa sice přátelskými , ale ve skutečnosti okupantskými armádami tehdejší Varšavské smlouvy, měla za následek přiostření klimatu v naší republice,zavedení tzv. normalizace( tj. vlastně vznik doby temna ) se všemi průvodními jevy. Kaktusáři to poznali tím, že rok 1977 přinesl významnou změnu v organizaci celého českého kaktusářství. Proběhlo totiž jednání mezi tehdejším ministerstvem vnitra, ministerstvem zemědělství a výživy a Svazem českých kaktusářů se závěrem : ,, Bylo shledáno, že další existence SČK jako samotné organizace je neopodstatněné a bylo doporučeno začlenění do některé masové organizace, která je členem Národní fronty.“

Bylo tedy rozhodnuto , že všechny české kaktusářské organizace přejdou od roku 1978 do Českého zahrádkářského svazu ( tehdy Čs. Ovocnářský a zahrádkářský svaz ) jako specializované organizace. Výroční členská schůze Astrophyta 12.2.1978 toto rozhodnutí schválila, takže náš klub se tím dostal pod ochranná křídla (jako specializovaná ZO ) Městského výboru ČZS v Brně. Měli jsme asi dost štěstí, neboť spolupráce s MěV ČZS byla dobrá.

Měli jsme zde svého zástupce , nejprve př. Pechánka, kterého po jeho smrti nahradil Ing. Blažíček. V roce 1977 byl proveden převod řady členů ze vzdálených míst republiky do organizací bližších místu jejich bydliště, aby se mohli aktivněji zapojit do klubové činnosti. Do té doby činil totiž podíl členů mimobrněnských 1/3 všeho členstva. Dnešní členská základna je představována členy z Brna a jeho spádové oblasti. Tato organizační změna ale neovlivnila příliš pokles členské základny, neboť zájem o členství v KK Astrophytum byl v té době značný, o čemž svědčí i to, že na řadu nových kaktusářů se nedostal časopis KAKTUSY a mnoho z nich čekalo, až někdo časopis odhlásí. Jsme–li u časopisu Kaktusy je nutno říci, že po zániku Svazu českých kaktusářů bylo na poslední schůzi ústředního výboru rozhodnuto, že vydavatelskou činnost převezme brněnské Astrophytum ( předtím byl vydavatelem ÚV SČK ) a časopis se změní ve zpravodaj( nepravidelný) specializovaných organizací v ČZS. Toto bylo nutné provézt vzhledem k nepochopitelnému nařízení, že jedna organizace může vydávat pouze jeden časopis (u ČZS to byl časopis Zahrádkář ) a tak vznikl nepravidelný zpravodaj.

Na úrovni a vzhledu časopisu se nic nezměnilo, ale vlk se nažral a koza zůstala celá. Astrophytum Brno bylo zavázáno, aby dbalo na to, aby časopis (zpravodaj ) zaujímal přední místo nejen mezi našimi, ale i mezi zahraničními periodiky stejného či podobného zaměření. Že se to podařilo, o tom svědčí jednotlivé ročníky časopisu Kaktusy a to, že čeští i slovenští kaktusáři měli stále ,,svůj“ odborný časopis.

Během let se v Astrophytu zavedla jistá tradice a to, že ročně muselo být minimálně deset členských schůzí. Do března 1978 se pravidelné schůze ( mimo prázdninové měsíce ) konaly ve velké posluchárně přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita). V důsledku stavebních úprav bylo nuceno Astrophytum hledat jinou místnost také s přihlédnutím k počtu přítomných na jednotlivých schůzích. Několikrát se členské schůze konaly v Auditoriu maximu Vysoké školy zemědělské( duben- říjen 1978 ), pro práce na zavádění televizní techniky jsme přesídlili do velké posluchárny stavební fakulty VUT ( listopad 78 – listopad 79 ) a od prosince 1979 se schůze odbývaly v sále Závodního klubu ROH Vlněny Brno na ulici Přízová.

Odchodem z přírodovědecké fakulty skončily idylické doby, na které pamětníci rádi vzpomínají . Plně obsazená posluchárna , členové sedící na oknech i schodech, typické ,,botanické„ prostředí – to vše vytvářelo neopakovatelnou atmosféru , ke které přispěla i blízká restaurace Stadion i Severka, kde každá schůze měla neoficiální pokračování nad sklenicí pěnivého moku či jiných zákusků . Odchod z akademické půdy měl za následek také nepříjemnost v podobě úhrady za nájem sálu , což nebyla ( zvláště v poslední době ) částka zanedbatelná (z původních 50 na 150 Kč / hod) . Své vykonala privatizace Vlněny, kdy jsme dostali ze sálu výpověď. Nové prostory jsme získali díky př. Černému ve velmi příjemném prostředí posluchárny Vojenské akademie Brno na Šumavské ulici . Pro dokonalé zatemnění bylo možné začínat přednášky ve stejnou hodinu i v létě. Ani zde jsme však nemohli zůstat na trvalo. Díky vydatné podpoře Dr. Sedláka a Fr. Šmída se podařilo zajistit nové prostory v Aule přírodovědné fakulty na ulici Botanická .

---

Do konce tisíciletí

---

Během posledních let se na přednáškách v Brně vystřídala dlouhá řada lektorů domácích i zahraničních. Lze kladně hodnotit fakt, že úroveň přednášejících má vysokou kvalitu, která roste také s tím, že se v poslední době otevřely hranice. O přednášky v Astrophytu je zájem a Brno prostě ,, táhne“. Abychom si alespoň trochu osvěžili, kdo vlastně u nás přednášel - jen ve zkratce : Hoofstadt ( Belgie ), H. Sanchez - Mejorada (Mexiko), F. Bozsing, W. Reppenhágen, F. Strigl, W. Rausch, E. Zechner, Wolf, Till (Rakousko), R. Haas, W. Rauh, Abraham, M. Haude( Německo), Mgr. Kabiesz (Polsko) atd. Z mimobrněnských(ti nejdůležitější): Dr. Dvořák, Elsner, Fahrner, Dr. Janoušek, Ing. Hájek, doc. Dr. Habermann, Jelínek, Dr. Maixner, Ing. Mazal, Mehwald, Paroulek, Dr. Říha, Šubík, Rektořík, Ing. Voldán, Dr. Plesník, Zavadil, Dr. Lux, Ullman, Zubr, Šnicr, Ing. Chvastek a řada dalších a dalších ( omlouvám se těm na které jsem zapomněl ) – mnozí již bohužel nejsou mezi námi . Z členů Astrophyta : Fleischer, Dr. Gloser, Harašta, Hladký, Ing. Hovorka, Dr. Hrabě, Kundelius, Moučka, Macháček, Ing. Němec, Ing. Odehnal, Pechánek, Sadovský, Dr. Schütz, Schön, Straka, Ing. Stuchlík, Dr. Tománek, Dr. Tesařík, Vališ, Ing. Neumann atd. ….opět mnozí již nežijí .

Pravidelně jednou za rok je pořádána na členské schůzi ,, volná tribuna“ (v poslední době při výroční schůzi ), na níž mohou vystoupit a předvést své diapozitivy všichni kdo fotografují . Je to dobrá škola pro začínající i mírně pokročilé kaktusáře. V poslední době byla na členských schůzích zavedena krátká odborná předpřednáška, ve které odborníci a výborní kaktusáři z členů Astrophyta hovoří na aktuální téma, týkající se pěstování kaktusů. Další tradicí, která vznikla existencí KK Astrophytum jsou pravidelné výstavy kaktusů, pořádané nejprve s Masarykovou univerzitou a její Botanickou zahradou, dnes v prostorách zahradnictví Čtyřlístek v Brně – Bystrci. Zatím co v dřívější době se výstavy pořádaly jednou za dva roky, nyní jsou organizovány každoročně. Členové klubu zde předvádějí své nejlepší rostliny, a že je co obdivovat , o tom svědčí vysoká návštěvnost a velmi kladné zápisy v pamětní knize, články v novinách i zájem sdělovacích prostředků o tyto výstavy. Výbor Astrophyta dbá na to, aby každá výstava měla jiný ráz a byla něčím novým zajímavá .Dosahuje se toho obměnou dekoračních prvků a pomocného materiálu ( na dřívějších výstavách i centrálním parapetem, který byl věnován některému velkorodu kaktusů ).

Hovoříme li o činnosti klubu Astrophytum, nelze opomenout ty kaktusáře, kteří krátce nebo delší dobu pracovali ve výboru a věnovali hodně času svému klubu. Vedle již zmíněného Dr. Schütze se ve výboru vystřídala řada jmen, na která by se určitě nemělo zapomenout, neboť i toto je součást historie Astrophyta. Byli či jsou to přátelé : Hlinecký, Ing. Hovorka, Holub, Macháček, Ing. Neumann, Dr. Hrabě, Moučka, Pechánek, Ing. Stuchlík, Dr. Vališ, Ing. Jež, Dr.Sedlák, Ing. Pospíšil, Klubová výstava v Botanické zahradě rok 1987 Ing. Němec, Sochor, Ing. Odehnal, Schön, Horáková, Harašta, Ing. Blažíček a samozřejmě noví členové, zvolení na poslední výroční schůzi v roce 1994 ( viz dřívější číslo AZETU ).

Pro poznání jiných než brněnských sbírek uspořádalo Astrophytum řadu zájezdů na různá místa republiky i do zahraničí . Uskutečnil se zájezd do Görlitz ( tehdejší NDR ), v poslední době se konal zájezd do vídeňské botanické zahrady v Schönbrunu a byly navštíveny sbírky rakouských kaktusářů. Zájem kaktusářů našich i zahraničních o Brno je velký. Částečně se to dá pochopit z toho , co již bylo napsáno dříve, ale to hlavní co do Brna opravdu přitahuje, jsou sbírky kaktusů. Ke starým, známým sbírkám se v poslední době připojila řada dalších, nových a tak kontinuita nárůstu brněnských sbírek – i když některé zanikly se svými majiteli – nedoznává žádného poklesu. Za ty ,kteří se sedmdesátky Astrophyta nedožili jmenujme alespoň př. Boušku, Fleischera, Koláře, Pytelu, Roháčka, Schütze, Pechánka, Hlineckého, Wolfa, Neumanna. V současné době zajímavé sbírky v Brně mají přátelé Harašta, Moučka, Ing. Němec, Ing. Odehnal, Ing. Stuchlík, Drápela, z mimobrněnských Chládek, Knesl, Ondroušek, Ryšavá, Chloupek, Svačina a další . Cesta k dnešnímu postavení Astrophyta nebyla jednoduchá . Mnoho složitých situací muselo být vyřešeno, ale Astrophytum vždy prokázalo svou sílu a životaschopnost.

Po změnách v roce 1989 se klub osamostatnil, vznikl samostatný právní subjekt KK Astrophytum Brno, který chce pokračovat v tradicích brněnského kaktusářství . Prvním krokem byl vstup do celostátní Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů , kde naši organizaci zastupovali ing. Blažíček a ing. Marčák . K dnešnímu dni máme ve Společnosti tři zástupce : Ing.Odehnal , Ing. Stuchlík, Trtílek . I když v poslední době se projevuje jistý odliv členů našeho klubu , způsobený převratnými změnami v naší společnosti i jistými ekonomickými faktory , chtěl bych zakončit toto vzpomínání na historii Astrophyta několika větami , které byly uveřejněny v kaktusářské ročence v roce 1948 a které jsou dosud živé . ,,Příliv nových , a zejména mladých kaktusářů je mizivý, řady starších pomalu řídnou . My ,, skalní ,, kaktusáři však pevně věříme , že zákon rytmu přinese opět nový rozmach naší skromné záliby, jejíž význam pro duševní rekreaci a nervové uklidnění člověka je stejně jako u celé řady jiných koníčků nesporný . Opatrujme proto dále svoje rostliny , které jsme často s velkou námahou získali a se značnými oběťmi udrželi . Vždyť leckterá ze starých rostlin je nositelkou vzpomínek na bývalé pěstitele, které často již kryje drn a upomíná na zašlé chvíle strávené v jejich kruhu . Jsou to živé bytosti, na nichž tkví doteky a pohledy těch , kdož je se zálibou brávali do ruky , aby je přesazovali, roubovali a ošetřovali . Nechť nám jejich skromnost a odolnost umožní uchovat je pro ty , kdož přijdou po nás“ .